Květen 2018 – Kwoky.cz

Game critic John ‘TotalBiscuit’ Bain dies at 33
The Cynical Brit battled cancer for years

https://www.polygon.com/2018/5/24/17392456/totalbiscuit-john-bain-obituary

K zamyšlení

23. 5. 2018 kwoky

I wanna be immortal
Like a god in the sky
I wanna be a silk flower
Like I’m never gonna die
I wanna live forever
Forever in your heart
And we’ll always be together
From the end to the start

That’s what we do it for
To reserve a place
It’s just another part of the human race
That’s what we do it for
To reserve a space
In history it’s just
Part of the human race
Race, race, race, race

I’m forever chasing after time
But everybody dies, dies
If I could buy forever at a price
I would buy it twice, twice
But if the earth ends in fire
And the seas are frozen in time
There’ll be just one survivor
The memory that I was yours and you were mine
Everybody dies
Chasing after time

When you love somebody
They’ll always leave too soon
But a memory, a memory
Can make a flower bloom
We wanna be remembered
Don’t wanna live in vain
But nothing lasts forever
This world is in a losing game

I wanna mean something to somebody else
Feel a significance in the real world
It’s not enough to live out a lucky life

No, I don’t wanna be afraid, afraid to die
I just wanna be able to say that I have lived my life
Oh, all these things that humans do
To leave behind a little proof
But the only thing that doesn’t die is love

So keep me alive

Na Havaji tam je príma…

21. 5. 2018 kwoky

Herní výzva 2016 – Report

21. 5. 2018 kwoky

Nesplněno 🙁 Skončil jsem se stavem 8/10 + 2 rozehrané.

1. První písmeno – SPLNĚNO – Kraven Manor
2. 2016 – Doom
3. TOP100 – SPLNĚNO – Doom II: Hell on Earth
4. CZE – SPLNĚNO – Machinarium
5. 1 den – SPLNĚNO – Her story
6. Retro/repeat – SPLNĚNO – World Cup Soccer: Italia ’90
7. Fuj – Guild wars 2
8. Freeware – SPLNĚNO – 2004: Vesmírná becherovka
9. <=2006 - SPLNĚNO - Z 10. Prvotina - SPLNĚNO - Dead Effect

Herní výzva 2017 – report

21. 5. 2018 kwoky

REPORT
9. 1. 2017
Dal jsem dohromady první nástřel her, které bych chtěl ve výzvě pokořit. Zatím to vypadá dobře. Přemýšlel jsem, jestli tam nějak nenapasuju Dooma, kterého jsem rozehrál těsně přes koncem roku, ale nebudu spekulovat 🙂

13. 1. 2017 – Tak jsem dnes omylem splnil bod 6, tedy šedou hru. Dohrál jsem Runes of Brennos, což je hra cca na hodinu. Čekal jsem, že to bude tak třikrát tolik.
Rozehrál jsem Crusaders of Might and Magic. Po úvodních technických potížích se snad podařilo vše vyřešit a hra funguje. A není to zatím taková hrůza (protože vše pečlivě prolézám a nebloudím).

14. 1. 2017 – Teda to jde nějak rychle. Crusaders of Might and Magic mám dohrané, nakonec to nebylo tak zlé, ale ta hra má prostě svá omezení. Teď si dám od her chvíli pauzu a budu se věnovat studiu.

22. 1. 2017 – Jen tak narychlo jsem rozehrál Shelter a najednou jsem zjistil, že už jsem na konci. Mám poslední dobou nějaké „štěstí“ na krátké hry.

11. 5. 2017 – Po čtyřech bezesných nocích mám za sebou dva konce v The Talos Principle. Byla to super jízda, ale ty levely s nahráváním a replayováním ducha mi teda řádně zvedaly žluč.

18. 7. 2017 – Po menší pauze jsem si dal rychlovku s Lauronou. Teda… no jako hru z kategorie Rychlovka, chápete… Byla to vcelku rozkošná „hra“ A Bird Story, kterou jsme hráli současně a postupně si přes TeamSpeak sdělovali dojmy. Byl to rozhodně zajímavý multiplayerový element v singleplayerové hře 🙂

2. 11. 2017 – Po dvou měsících testování jsem konečně mohl „dohrát“ Ugrovu hru Pivo’s Grand Adventures Episode 2: Redemption. Sice jsem ji dohrál asi 20x, ale teprve až 2. 11. o něco šlo – musel jsem zachránit adminy, aby mohli dokončit konzolový update Databáze.

10. 11.2017 – Protrápil jsem se skrz The Vanishing of Ethan Carter. Jakkoliv má tahle hra spoustu kladů, tak má v mých očích tak velké zápory, že sáhnu po průměrném hodnocení. Byl to příjemně strávený čas, ale mohl být ještě příjemnější.

11. 11. 2017 – Rozehrál jsem hned další kategorii „Nad Tatrou sa blýská“. A pěkně jsem si nabil rypák. Dlouho jsem měl vybranou hru State of War, ale ta mě ještě před polovinou tak silně znechutila, že jsem se rozhodl to změnit. Tak jsem prolézal hry tady na DH a padlo mi oko na Space Resistance. A za 40 minut jsem zachránil svět 🙂

23. 11. 2017 – Po třech dnech hraní jsem dokončil Wolfenstein: The New Order. Byla to zajímavá akční jízda, ale musel jsem se do hraní trochu nutit.

9. 12. 2017 – Zbývá poslední hra a to bude asi DeathSpank. Podařilo se mi ji koupit v poslední slevě na Steamu asi za 3 eura a první hodina hraní nevypadá vůbec špatně. To půjde.

27. 12. 2017 – Teda myslel jsem, že to půjde trochu rychleji. Ale plním i side questy. Zasekl jsem se u jednoho „bosse“ (nepochopil jsem, že na něj nemám a mám se vrátit později), čímž jsem ztratil trochu času. Každopádně už mám skoro všechny sirotky, takže by to snad za nějaké 2-3 hodiny mělo být za mnou. Mám na to 4 dny, tak to snad stihnu 🙂

28. 12. 2017 – Hotovson! Poslední asi třetinu hry jsem dotáhl na dva zátahy a celkový čas se zastavil na 10 hodinách. Hru jsem neflákal, splnil všechny side questy a získat všechny achievementy.
Tak a teď si můžu v klidu užít konec roku bez nervů 🙂

Posbírané myšlenky

21. 5. 2018 kwoky

TRANCE – altering consciousness, putting life into beautiful perspective and aligning me with the universe…

There is no shame in defeat so long as the spirit is unconquered. (Fenix – Starcraft)

Quake 3. Almost anyone can hop in a game and have fun. At first you’re not going to be great, but if you have decent aim you can still get some kills. As you learn the maps and when to use what weapons you will become more or less average.
…then you start to discover rocket jumping, strafe jumping, plasma jumping, and map control, and realize you know almost nothing about the game and have so many skills to learn and develop.

You can put years into Quake without ever saying „this game is too fucking hard, I don’t know what’s going on“, all while improving your skills. When it comes to learning curve and skill ceiling nothing has done it better than Quake. Always something to learn and always someone doing shit that you couldn’t have imagined even after many years of playing Quake games.

In top level quake duelling, you have to almost think like a chess player while aiming like a top marksman, while keeping several items in your head to time. At a local LAN I would smash my way through newbies winning 40-1 and then lose to Fazz 0-50. My proudest moment of that game was almost getting a frag – twice! Small skill differences make for big score differences – and a close game may not appear close if you only look at the scores.

The grind is a way to keep people playing when they have no other reason to play. Quake doesn’t need the grind because the progression happens with you instead of your gear: You need to actually practice to get better at this game. And that is a lot more fun than grinding to unlock the next gun in some gear tree.

There is no experience bar to fill, except for the synapses connecting in your brain. Quake is a game of hard skill thresholds. Once a player has reached certain ‘checkpoints’ in development it becomes very hard, if not impossible, for a player of lower skill to beat this person.

——

Reintroducing Quake to the wild

——

„Quake is a hobby and you can’t really retire from a hobby“
John „ZeRo4“ Hill

——

Citace z dokumentárního filmu „State of Play“ o korejských progamerech: You have to be very smart to play these types of games, son. But you have a dumb brain. You should go to university.

——

K zamyšlení: Have games trained our brains to be lazy? Are hardcore gamers too obsessed with ‘beating’ a game to pick up on what it’s trying to say? Are players prepared to do the mental legwork only when trying to understand mechanics and systems?

——

Zásadní problém MMS (Modern Military Shooterů) – autor MartinezZ:
„Následuj, jdi, udělej, rychle, honem následuj, přestřelka, bum bum, akce, udělej, přestřelka, jdi… Cože, co se děje? Někdo střílí, mám něco dělat? Jo tamhle něco svítí, jdi tam, akce, střelba, animace, animace, mačkej myš! Ne myš, klávesu! Jinou klávesu! Animace, zpět, akce, střelba, dva tři zásahy jsem mrtvý – co? Měl jsem něco dělat? Nebo jsem něco dělat neměl? Zdlouhavá animace umírání, zdlouhavé načítání checkpointu a jsem zas o pět minut zpátky, chvíle pohybu a zase mačkej, MAČKEJ! Mačkáš pomalu! Teď mačkej něco jinýho, než pro stejnou akci předtím, teď ne, TEĎ, dělej, sleduj hru! Co děláš? Proč mačkáš? Teď nemáš mačkat, máš sledovat animaci – Ježiš, ty seš debil.“

——

Když chceš být nejlepší, vždycky se najde nějaký asiat, který je lepší než ty.

——

Hrát s pitomci není zábava. Poslouchat zhuleného kluka na vysoké, který mi říká, jak jsem špatný, když se teprve hru učím, není zábava. Být zaseklý na 40. levelu ve World of Warcraft, zatímco všichni mí přátelé jsou na 60., a nemají čas mi pomoct, abych je dohnal, to také není zábava. Muset hrát multiplayer 25 hodin týdně, abych zůstal konkurenceschopný… to není zábava, to je neplacená práce na půl úvazku.

——

Lukaskon o bossfightech:
Každý takový souboj je založen na tom, že v okolí bosse se neustále spawnují noví a noví nepřátelé. Tohle obecně považuji za důkaz toho, že tvůrci nechápou potenciál bossfightu. To není o tom, udělat na obrazovce bordel, to je o tom vyhrát si s bossem a vymyslet ho tak, aby dokázal hráči zavařit i když půjde o boj 1vs1.

——

Z diskuze na PCTuningu:
Jsou dvě skupiny hráčů, které se strašně málo prolínají.
– Jedna jsou „casuals“, kteří hrají protože je to baví, odreagovávají se. Hrají pro hru a nemají potřebu něco hledat nebo diskutovat na fórech a jinde. Maximálně o tom třeba pokecají v práci, pokud si najdou spolupracovníka co hraje taky.
– Druhá jsou „tryhards“ (nebo profíci, vyberte si , která se organizuje kolem metagamingu, hledání optimálních cest, obtížnosti.
S rozšířením internetu se zvýšila organizovanost druhé skupiny a jejich hlas, protože běžný „casual“ do diskusí nezavítá, a tak se jim jejich požadavky zdají legitimní. Svým způsobem jsou mimo kontakt s realitou, v horším případě ji odmítají („Že tuhle hru hraje osmdesátiletej děda? Kdž na to nemá, ať to nehraje!“) a neuvědomují si, že pokud by jejich požadavkům bylo vyhověno, může to hru zničit.

——

Charlize o nekonečném respawnování nepřátel v Morrowindu:
„To je takove to vzajemne komunitni pobrekovani jeden druhemu na rameni. Oni se tam porad spawnuji a me to tak vadi, a tamhle pepickovi to taky vadi a na foru uplakanku to taky kazdemu vadi. A je na to mod a kazdy rika ze ho tam ma a ja ho tam chci taky. Me to tak straaaasnee vaaadiii, buuuuuaaa:)
Jasne ze to plno lidi hraje bez nej protoze by pak treba meli pocit ze podvadej nebo nemaji moznost si tam mod dat a ani je to nenapadne jako treba vsichni co to hrali na xboxu kde se morrowindu prodalo vic nez na pc. Kdyz sem to hral tak jsem ani internet nemel. Dneska ho ma kazdej a obvzlast generace co ns nem vyrostla strasne slecinkuje, vsechno ji vadi, bez wiki a navodu nedokazou nic hrat a priposrankujou pri kazde blbosti.“

——

Korbitch o Quantum Break:
„Nebylo by to zase tak hrozný – vyjma bláboly v otázce cestování časem celkově – kdyby se to pořád netočilo dokola v tom samém….Vystřílej prostor, přečti (vyslechni) si cancy, najdi cestu někam, ven, dovnitř….Ježiši vole….to hledááááánííííí, furt hledááááníííí kááám máááám jíííít do pííííčeee to je fakt k posráááníííí.“

——

Perla moudrosti od smaženkového sendvičáka s chilli a čatným:
Každá ženská kolem mě chce od určitého věku zázemí (i s plotnou) a časem dítě – a když to do určitého věku života nemají, tak jsou smutné. A kdyby jen to. Já znám i starší ženský, kterejm odešly děcka a tak si pořídily čokly namísto děcek. Čokla koupají, čokl s něma spí v posteli, čokl má lepší žrádlo než jejich manžel a když jedou na dovolenou, otravují celou rodinu s tím, kdo přijede do jejich domu hlídat na týden čokla, páč v nedomácím prostředí by měl čokl stres :-/ Feministky se musí smířit s tím, že nemalá část ženskejch prostě takhle funguje.

——

You think you are the only one
to reach for the surface
finding the courage
breathe out for the last time
buried in a waterfall
inhaling water
pushed against the bottom
buried in a waterfall
held in for so long
as long as you could

——

Pokud je člověk školou neustále utvrzován v tom, že je blbej, tak si to pak holt začne sám myslet a v dospělosti se podle toho chovat. Začne nenávidět učení, začne nenávidět vzdělaný lidi, začne volit Dělnickou stranu a nadávat na všechno, co není manuální práce u pásu za 13 hrubýho. Tyhle lidi se nerodí, tyhle lidi si společnost vychovává.

——

Trocha emocí:
I never thought I’d love again
But you’re here right now and I can’t walk away
I thought my chance had come and gone
But there’s nowhere else that I want to stay but here with you

——

Terien o Mafii:
„Do té doby jsem byl zvyklej z GTA a Carmageddonu řídit trochu jinak 🙂 a řídit taxi bez rotačáku a cirkulárky na kapotě je nuda.“

——

Proč Quake postupně umírá:
„it’s not sucking new gen players in for it’s beauty – it’s main appeal is the game play, which isn’t all that appealing to new gen players. It’s too fast, too balanced, weapons are too weak. Kids these days don’t have the patience to learn, not to mention they are often up against seasoned players that obliterate them.“

——

Politika očima Gordona:
„Politika je tu už jak přes kopírák, řeší se tu v podstatě pořád dokola to samé na dvacet způsobů. Tenhle je zlý, tamtem udělal tohle, tohle je komoušm tamten zas kapitalista… pak se tu někdo „vybarví“ a je z něj pro všechny kokot.“

Má vysněná auta

21. 5. 2018 kwoky

Už o moc autech jsem řekl, že je chci. A chci zaznamenat, která to byla a která to jsou. Možná si všimnete, že si nevybírám žádné rakety, které zdobí titulní stránky motoristických časopisů. Naopak se mi líbí motokáry s dobrým poměrem výkon/hmotnost.

Takže která auta bych si rád (reálně) pořídil:

Mazda MX-5 (kterákoliv generace, všechny jsou krásné)